Forbidden Love - chapter 9

14. august 2012 at 12:50 |  Forbidden Love
Chytila jsem ho za rameno. Naštvaně se ke mně otočil, oči měl červené od pláče. Sevřelo se mi srdce. "Briane, já…"
Nic neříkal. Jen tam stál a vyčítavě na mě hleděl. Pohledem jakoby říkal: Jak jsi mi to mohla udělat?
Přerušila jsem to tíživé ticho. "Omlouvám se. Ale není to tak, jak si myslíš."
Posměšně se ušklíbl ale jeho oči byly pořád plné bolesti. "A jak to teda je? Já… až teď mi to všechno došlo. Že se celou dobu zajímal jen o tebe. Já byl jen spojka mezi vámi."

"Briane, já to taky netušila. Až dneska. Řekl mi, že není na kluky."
"To už je stejně jedno. Věděla jsi, co k němu cítím a stejně jsi s ním. Myslel jsem, že jsi kamarádka."
Kousla jsem se do jazyka. "My jsme kamarádi," zašeptala jsem.
"Ne, Alice," podíval se mi přímo do očí. "Byli jsme." S těmito slovy se otočil a nechal mě tam. Neměla jsem sílu za ním jít a stejně jsem pochybovala, že by to k něčemu bylo. Mohla jsem jen doufat, že se z toho vyspí, že přehodnotí to, co řekl. Že budeme zase nejlepší kamarádi.
Ucítila jsem, jak mi někdo položil ruku na rameno. Otočila jsem se a stál za mnou Christian. "Mrzí mě to," omluvil se.
"Nemůžeš za to."
"Ale i tak. Měl jsem mu to říct."
Povzdechla jsem si. Byla jsem ze všeho zmatená a unavená. Bolelo mě to, co řekl Brian a ještě ke všemu jsem musela přemýšlet nad tím, co řekl Christian. Začínala jsem ho mít vážně ráda ale představa, že bych přišla o Joeyho mě děsila. Toho jsem milovala.
I když byl už červen, dnes večer byla zima. Chlad mi pronikal na kůži. Otřásla jsem se. "Odvezeš mě domů?"
"Samozřejmě. A neplač," otřel mi slzy a až v té chvíli jsem si uvědomila, že brečím. Zaváhal ale potom mě objal. Hezky voněl. Potom se ode mě odtáhl a sundal si bundu, kterou mi přehodil přes ramena.
"Jak galantní," smutně jsem se usmála a oblékla si ji. "Nebude ti zima?"
"O mě si nedělej starosti," zasmál se a nasadil si přilbu.
Projížděli jsme poklidnými ulicemi Detroitu, když v tom mě zasáhla silná bolest hlavy a následně Joeyho silně rozzuřené pocity. Úplně mě to vykolejilo. "Zastav!" vykřikla jsem a Christian okamžitě zajel ke kraji.
Dopadla jsem na kolena do trávy, strhla si přilbu z hlavy a zhluboka dýchala, jako bych právě uběhla maraton.
Christian se na mě vystrašeně díval. "Alice, co se děje?" zeptal se a klekl si ke mně.
"Já… já nevím," zakoktala jsem se. "Najednou mě strašně začala bolet hlava. Promiň, zpanikařila jsem."
"Ne, to je v pořádku. Už jsme skoro u vás, tak tam dojdeme. Pojď, zvedni se." Pomohl mi vstát a pomalu jsme došli až k nám.
Tam na mě čekalo další milé překvapení. Došlo mi, že Joey asi vycítil všechny moje rozporuplné emoce. Bolest, strach a zmatek, co se ve mně za jeden večer nahromadily a přepadl ho vztek na Christiana.
Před domem už stál můj bratr a tvářil se jako bůh pomsty a jen co nás uviděl, běžel k nám. Dřív nežž jsem stačila cokoliv udělat popadl Christiana a vrazil mu pěstí do obličeje. Vypadal stejně překvapeně jako já. Z nosu se mu začala valit krev, když se Joey natahoval na další ránu.
"Joey, ne!" zakřičela jsem na něj zděšeně. Zatáhla jsem mu za paži. Ohlédl se po mně. "Nech ho být proboha!" vyjela jsem na něj.
V jeho očích jsem viděla jen vztek a žárlivost. Otočila jsem se na Christiana. "Jsi v pořádku? Pojď, ošetřím ti to."
Joey mě ale odmítal pustit. "Jdi domů," postrčil mě. Ustoupila jsem o pár kroků a pohlédla na Christiana, který byl připravený se bránit, kdyby ho Joey znovu napadl. Pohlédl na mě. "To je v pohodě, Alice. Uvidíme se ve škole." Odmlčel a potom se na mě významně podíval. "Víš, co jsem ti říkal."
Polkla jsem. Christian se otočil a vracel se zpět, zatímco Joey se vydal k domu.
Naštvaně jsem se vydala za ním, jen stěží jsem se ovládala, abych na něj nezačala křičet už tady.

 

4 people judged this article.

Comments

1 mind-blowing | Web | 14. august 2012 at 12:58 | React

každý deň nový lay :) baví ťa to? :D

2 charlottekm | Web | 14. august 2012 at 13:10 | React

Ho-ho-ho, áno dušu ako mňa bitka veľmi potešila. Bože doteraz mi bol sympatickejší vždy Joey a o druhom som ani počuť nechcela, ale dnes sa asi zamiešali karty. Bože, naozaj sa neviem dočkať ďalšej časti, teraz dostane od Alice asi mierny výplach žalúdka,alebo sa ani nebudú baviť. No a nehovoriac o jej ´´naj´´ kamarátovi, to som naozaj zvedavá.
Ako nám môžeš toto robiť? Mňa máloktoré poviedky zaujmú natoľko, aby som ich pravidelne čítala. Väčšinou sa stretávam aj s takým amatérskym písaním, ale u teba je to presný opak. Ty prosím ťa píš, stále! Bože, a teraz môžem čakať. :D

3 Ed | 14. august 2012 at 14:24 | React

Ha. Teď jsem si všiml, že je tu další díl. Čte se mi to jako po másle a vždy to hltám pohledem!

4 Christina Massacre | Web | 14. august 2012 at 16:41 | React

super!

5 Ria Scott | Web | 14. august 2012 at 16:49 | React

Ho-ho-ho! Dokonalé jako vždy :) . Těším se na další díl, strašně mě baví si to číst, je to jako nějaká knížka!

6 kubiritka | Web | 14. august 2012 at 16:50 | React

tak toto je skvelé!

7 Christina Massacre | Web | 14. august 2012 at 19:36 | React

a ještě něco - chtělo by to další díl! :D

8 Benny | Web | 14. august 2012 at 20:00 | React

zase nový lay, nádhera!:)

9 Jannie | Web | 15. august 2012 at 6:01 | React

Wow zacina se to pomalu vvyhrocovat. Tesim se na dalsi kapitolu protoze urcite dojde k necemu zasadnimu. Dobre napsane

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement