Forbidden Love - chapter 6

10. august 2012 at 12:20 |  Forbidden Love
"Ne! Zapomeň na to!" vyděšeně jsem zavrtěla hlavou na jemně růžové šaty. Joey pobaveně pokrčil rameny.
"Nepočítej s tím, že si vezmeš ty svoje vybíjený Campbell," podotkl.
"Proč ne?"

"Protože se máš prezentovat. Cos mi slíbila? Že aspoň jednou nepůjdeš proti tomu, co chtějí rodiče."
Naštvaně jsem se k němu otočila zády a pohled mi padl na krátké jednoduché šaty bez ramínek. Černé. Dokonce měli i mou velikost! Nadšeně jsem je popadla a prohlížela si je.
"Ty vypadají dobře."
Otočila jsem se a za mnou stál Christian Brooks.
"Co ty tady děláš?" zamračila jsem se na něj.
"Nic, jsem tu s Amber," pohodil hlavou k vysoké blondýně, která se probírala nějakým oblečením.
"Aha… tvoje holka?" zvedla jsem tázavě obočí.
"Ne, to fakt ne," zasmál se. "Jen sestřenka."
"Aha."
"Alice!" Joey k nám přiběhl a nevraživě se díval na Christiana.
"Hele, vezmu si tyhle," ukázala jsem šaty Joeymu. Vypadalo to, že se mu docela líbí. "A támhlety boty, ty se k tomu hodí," ukázala jsem o kus dál. "A tohle je Christian," ukázala jsem na něj s úsměvem.
"Jasně… tak pojď, půjdeme," zabručel a odešel zaplatit.
"No, já už taky půjdu," pospíšil si Christian.
"Fajn… tak se měj," vydala jsem se za Joeym, který nevypadal že by se mu zrovna líbilo s kým mluvím.

"Máš proti němu něco?" zeptala jsem se, když už jsme seděli v autě a jeli domů.
"Nemá zrovna nejlepší pověst."
"A to má bejt důvod?" zasmála jsem se. "Víš jakou mám pověst já?"
"To není to samé," povzdechl si.
"Aha. Jasně a jakej je v tom rozdíl?"
Pohlédl na mě jako by to bylo naprosto zřejmé. Žárlil?
"Co to posloucháš? Mozarta?" zvedla jsem jedno obočí a hodila hlavou směrem k autorádiu. Povzdechl si. "Dneska nemáš zrovna dobrou náladu," poznamenal a na moji kousavou poznámku neodpověděl.
Vytáhla jsem sluchátka, pustila si Nirvanu a pohled zaměřila z okénka auta. Při představě zítřejšího večera se mi dělalo špatně.
Všechno přesně naplánované. Až se mi z toho zvedal žaludek. Já měla přijít v osm. A co když ne? Co když se na to vykašlu? Co kdyby mě bylo špatně?
Joey na mě dával celý den pozor, snad abych někam neutekla. Asi věděl, že bych toho vážně byla schopná.
Když jsem se vyhrabala z koupelny, přece jenom jsem musela uznat, že v těch šatech vypadám vážně dobře. Na podpatcích jsem se mírně houpala a toužebným pohledem jsem hodila po svých Converskách.
Vůbec se mi to nelíbilo. Matka s každým prohodila několik zdvořilých slov, stále hlídala svůj časový plán. Sakra, co já tady vlastně dělám?
Chvilku jsem se jen tak poflakovala, občas na mě promluvil někdo, koho jsem vůbec neznala, tak jsem se jen usmívala a přitakávala.
"Alice!" sykla na mě matka a jen co jsem se otočila, nacpala mi do ruky tác s něčím hnusným a odporně slizkým.
"Co to je?" zeptala jsem se zhnuseně.
Vrhla na mě opovržlivý pohled. "To jsou ústřice. Odnes to na stůl."
Teď už se mi vážně chtělo zvracet. Jen to odnést. Odnést to a vypadnout. Už toho bylo dost, pomyslela jsem si a vydala se ke stolu.
Najednou se mi však zahoupal kotník v botě, špatně jsem došlápla a padala. Přede mnou stála nějaká ženská středního věku, očividně zrovna po plastice prsou, rukama mého skvělého otce. Nestačila jsem udržet rovnováhu a obsah tácu se nakrásně vylil do výstřihu té nesympatické baby, zatímco já dopadla na podlahu a bolestivě se chytila za kotník.
Všechno se to událo tak rychle. Ženská zaječela jako by jí na nože brali, takže se všichni otočili a se zájmem na nás koukali. Viděla jsem jak matka přiběhla a hned se začala omlouvat a všichni na mě vrhali káravé pohledy. Měla jsem chuť jim všem ukázat prostředníček.
Ucítila jsem na tváři slzy vzteku a bolesti kvůli kotníku. Zkusila jsem se postavit ale moc mi to nešlo. Najednou jsem cítila, jak mě zvedají něčí silné ruce a ucítila jsem Joeyho parfém. Přehodil si mou ruku přes rameno a odváděl mě do pokoje. Po celou dobu nepromluvil ani slovo.
Proto mě tak vyděsilo, když na mě v pokoji, jen co jsem dolehla na postel, vyjel. "Co jsi to zase provedla? To děláš naschvál? Chceš vážně vždycky za každou cenu udělat nějaký problém, jen aby si snad někdo nemyslel, že máš k někomu i úctu?!"
Polkla jsem. "Já to neudělala schválně…" zašeptala jsem. Joeyho slova mě zabolela a připadala mi strašně nespravedlivá.
Posadil se ke mně na postel. Chtěla jsem se k němu natáhnout a políbit ho ale on jen prohlédl můj kotník. "Je to v pořádku. Není to ani zlomené ani vyvrtnuté," prohlásil chladně a zvedl se.
"Kam jdeš?" vzlykla jsem.
"Zpátky," odpověděl prostě. Zavřel za sebou dveře a nechal mě tam.
Naštvaně jsem si setřela slzy a shodila ze sebe to pitomé oblečení. Byla jsem naštvaná a ublížená. Jak se ke mně mohl Joey takhle zachovat?
Na druhou stranu ale… možná měl trochu pravdu. Cítila jsem teď skvělé zadostiučinění, že jsem zkazila večírek mých namyšlených konzervativních rodičů.
Zkusila jsem vlézt Joeymu do hlavy. Byl klidný a vyrovnaný. A zklamaný, ze mě. Radši jsem se zase vrátila k sobě.
Chvíli jsem se jen tak převalovala a nakonec jsem upadla do neklidného spánku. Nepostřehla jsem, kdy se Joey vrátil.

 

2 people judged this article.

Comments

1 charlottekm | Web | 10. august 2012 at 12:42 | React

Nepáči sa mi, že ju tak obvinil, ale sama si za to mohla, že jej neverí, že to nebolo schválne, keďže má povesť dobrej dievčiny. :D
Strašne mi pripomína teba. Ale väčšinou aj ja vkladám do poviedok aspoň kúsok seba. Niečo na tom bude.
Áno a aby som nezabudla očakávam čo najskôr novú kapitolku. :)

2 Rigmor Dahl | Web | 10. august 2012 at 15:10 | React

Vždycky tu kapitolu přímo sežeru:3 A víš co, úplně jsem si vybavila tu bolest, když si vyvrtneš kotník, au!

3 Jannie | Web | 10. august 2012 at 16:32 | React

Popravdě mě to ani nepřekvapilo :D ústřice ve výstřihu, no fuj :D ale povedlo se ti pěkně vykreslit postavy: Alice jako neposlušná dcera a Joey jako slušný a úspěšný syn, který ve všem poslouchá rodiče. Moc se mi to líbilo, doslova jsme ji zhltla a byla bych ráda, kdybys přidala další už včera. Prosíím.

4 fosforová. | Web | 10. august 2012 at 16:55 | React

Bolí mě z toho noha. :D
Každopádně, doufám, že další napíšeš co nejrychleji!

5 Darkie | Web | 10. august 2012 at 18:35 | React

Super, dá sa povedať že som sa do toho vžila. A to je dobré :) Teším sa na ďalšiu.

6 Benny | Web | 10. august 2012 at 18:40 | React

Uplně krásně píšeš!:) měla by z tebe bejt spisovatelka;D

7 Deniska | Web | 12. august 2012 at 21:22 | React

No tak jako já by som im ten prostredníček aj ukázala...táto časť mi pripadala ako z nejakého filmu.. skvelé..

8 znavená. | Web | 13. august 2012 at 22:24 | React

úplně jak já, taky mám takových trapásků už několik :D páni, doufám že u tohodle příběhu budeš sedět dvacet čtyři hodin denně, protože mě to tak BAVÍ! čtu to pořád dokola!! (:

9 Christina Massacre | Web | 13. august 2012 at 23:01 | React

povídku jsem začala číst tak před půl hodinou, protože až teď jsem na ni měla čas a musím říct, že se mi hrozně líbí, je skvělá! I tak to hodnotím v anketě. Je opravdu super. Dokážu se vžít do role každé postavy a jak to bývá, jsem do toho silně zažraná a jako kdybych v té povídce byla. Další díl! ))

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement