Forbidden Love - chapter 4

8. august 2012 at 10:29 |  Forbidden Love
"Briane," zaúpěla jsem potichu na hodině biologie, když se mě snad posté vyptával na to, co přesně se včera stalo. "Už jsem ti to řekla několikrát, mě už to vážně nebaví."
Asi se urazil jelikož po celý zbytek hodiny se mnou už nepromluvil ani slovo.
Po cestě domů ze školy byl Brian stále zamlklý. Povzdychla jsem si. "Hele, promiň, nechtěla jsem na tebe být nepříjemná nebo tak…"

Očividně jsem ho vytrhla z nějakých hlubokomyslných úvah. Trhl sebou a překvapeně se na mě podíval jako kdyby ani netušil, že jdu vedle něj. "Jen přemýšlím nad tebou a… jé, hele, Christian!" vykřikl radostně a rozkošně se začervenal.
Podívala jsem se směrem, kterým ukazoval. Na obrubníku seděl černovlasý kluk s piercingem na pravé straně pod rtem, riflové kraťasy a rozepnutá bílá košile odhalovaly vytetovaný nápis na hrudi You were made to burn. V ruce držel plechovku Red Bullu a smál se na něčem s jeho kámošem. Zněla od nich nějaká rocková hudba, kterou jsem nedokázala rozeznat.
Vzhlédl a usmál se naším směrem. Tázavě jsem se podívala na Briana, který se vedle mě rozplýval nad jeho krásou. Musela jsem uznat, že opravdu byl pěkný ale taky mi připadal jako frajírek a určitě ne tolik pěkný jako Joey.
"Hele, Briane, on ten kluk je taky gay?" přerušila jsem jeho zamilované úvahy.
"Jo. Teda, víš, Christian je na holky i na kluky," pošeptal mi, když jsme je míjeli a zahihňal se.
"Aha."
"Že je naprosto dokonalej?"
"Jo, jasně…" pocítila jsem k němu sympatie už jen proto, že díky němu Brian zapomněl na mě a Joeyho. Možná by se k sobě i hodili, pomyslela jsem si.
Zanedlouho jsem se od Briana odpojila a jakmile jsem osaměla, začala jsem se soustředit na Joeyho. Nezaznamenala jsem u něho žádné výrazné pocity, tak jsem se zklamaně opět vrátila k sobě.

Seděla jsem na posteli a tiše si pobrukovala "Take back every word I've said, ever said to you…" od mých oblíbených Bring Me The Horizon, když vešel do pokoje Joey.
"Ahoj," usmála jsem se, když zamířil ke mně a posadil se. Zatahal za kabel a vytáhl mi z ucha sluchátko. Dal mi pusu na tvář. "Chyběla jsi mi."
Vypnula jsem hudbu a pořádně si ho prohlédla. Vypadal trochu unaveně, hnědé vlasy, pečlivě nagelované a učesané do moderního účesu, na sobě měl obyčejné bílé tričko pod kterým se mu rýsovaly svaly a černé úzké džíny.
"Pořád si na to nemůžu zvyknout," přiznala jsem. Zmateně se na mě zadíval. "Víš," pokračovala jsem, "nikdy by mě nenapadlo, že bychom byli spolu a ono je to najednou tady. Víš kolik by nastalo problémů kdyby na to někdo přišel?"
"Neboj se, tohle bude naše malý tajemství," usmál se.
"Ale co budoucnost? Co potom, až budeme chtít být spolu?"
"Alice, nedělej si starosti. Až budeš venku ze školy, tak budeme spolu. Přestěhujeme se někam, kde nás nikdo nezná."
"Nemůžeme mít děti," zamumlala jsem. Na tohle očividně nedokázal nic říct.
Poprvé v životě jsem si tady připadala já ta rozumná. Ale to přece neznamená, že ho miluju míň.

Večer mě Joey donutil, abych se přidala k rodinné večeři.
"V sobotu pořádáme večírek pro pár vysoce postavených lidí," řekl otec a rozhlédl se po nás všech, pohledem se zastavil u mě a zamračil se. Stočila jsem pohled do svého zeleninového salátu.
"Nelepší by bylo, kdyby Alice zůstala po celou dobu u sebe v pokoji…"
"To taky udělám," skočila jsem mu chladně do řeči.
Jako kdyby mě neslyšel, pokračoval: "…ale pro dojem spořádané rodiny bude dobré, pokud se tam ukážeš, stejně jako bratr," dodal. Očividně ani on z toho neměl valnou radost. Potom se ke mně vztekle naklonil. "Pokud zase něco provedeš, tak si mě nepřej."
Už jsem otvírala pusu, abych se s ním začala hádat, když zasáhla matka. "Alice, nehádej se s otcem!" zpražila mě přísným pohledem.
"Jasně… Kerri," hodila jsem vidličku do skoro netknutého salátu a zvedla se. Matka nesnášela, když jsem jí říkala jménem.
"Okamžitě se posaď!" rozkázal otec panovačně.
"Nemám náladu na vaše snobský řeči. Tohle jste vy ale ne já! Nezatahujte mě do svých plánů, nehodlám nic předstírat! Stejně se chováte jako bych nebyla vaše dcera!"
Naštvaně jsem odešla a zabouchla za sebou dveře od pokoje. Tohle už se pomalu v naší rodině stávalo tradicí ale nikdy mě nenaštvali tolik. Většinou jsem z nich měla srandu.
Bylo mi jasné, že za mnou pošlou Joeyho, aby mě přivedl k rozumu. A měla jsem pravdu, po pár minutách někdo zaťukal na dveře a hned nato se v nich objevil Joeyho obličej.

 

4 people judged this article.

Comments

1 Natálie | Web | 8. august 2012 at 10:39 | React

Skvělý!:))

2 Ed | Web | 8. august 2012 at 10:53 | React

Výborně se to čte a je to dost zajímavé! Těším se hodně na další část.
Jo a.. myslíš, že se dají horizonti pobrukovat? Teoriticky jo, ale prakticky ne :D Neměň to! Jen dělám vtip.

3 <P* | Web | 8. august 2012 at 11:10 | React

páči sa mi to.. :) práve som prečítala všetky doteraz napísané časti a už sa teším na ďalšie

4 Deniska | Web | 8. august 2012 at 11:39 | React

Pekne pekne som zvedavá či tu budú diele aj keď sa spolu odsťahujú.Ha ale to už by mosela byť knižka! :-)Mohla by si byť normálne spisovateľka...

5 charlottekm | Web | 8. august 2012 at 12:00 | React

Jedným slovom: Paráda.
I keď som nevyspatá a ledva vnímam a ledva čítam, tak tieto dve kapitoly som mala zhltnuté do piatich minút. Len škoda, že tu nie je ďalšia. Som veľmi, veľmi zvedavá ako sa to celé bude vyvíjať, normálne sa až bojím.
A BMTH Nesmie v poviedke nikdy chýbať! Vuá. Paráda, teraz ťa budem stále žebrať  o rýchle pokračovanie. Takže píš
:)

6 Rigmor Dahl | Web | 8. august 2012 at 13:30 | React

Skončilo to zajímavě a zajímal by mě (stejně jako další, žejo) další díl :) Nechtěla bych takový rodiče :-D
// je fajn, že jsme stejní zkříženci :D

7 Jannie | Web | 8. august 2012 at 15:10 | React

Hezká kapitola. Možná začínám tušit situaci v rodině, ale je to jen domněnka. Prosím,co nejdříve o další kapitolu.

8 Ivy | Web | 8. august 2012 at 18:19 | React

Hmmm... vyvíjí se to zajímavě, jsem zvědavá na další. Mám otázku či se vidíš aspoň trochu v nějaké postavě nebo postavách?

9 Ria Scott | Web | 8. august 2012 at 18:22 | React

Vážně parádní díl! Nechtěla bych aby moji rodiče byli takoví :D Honem přidej další díl :)

10 fosforová. | Web | 8. august 2012 at 19:55 | React

Začínám si myslet že Alice nakonec zjistit, že je adoptovaná. Ale jen můj dojem. :D Netrpělivě čekám na další díl. ^^

11 Lucy | Web | 8. august 2012 at 22:17 | React

dokonalé to je!
super sa to číta, zaujímavý dej, proste všetko :)
ja som tiež pokročila s Euphoriou, asi hodím ďalšie časti na blog nech to mám kompletné :D

12 Benny | Web | 9. august 2012 at 0:52 | React

Páni, je to úžasný! Těším se na další díl, honem piš! ^.^

13 Ro | Web | 9. august 2012 at 10:36 | React

Zlato, toto je úžasné! *.*
Pokračuj :3

14 nicol. | Web | 9. august 2012 at 11:10 | React

ahoj,to som ja "dem." toto je môj nový blog ak chceš si ma zapíš :))

15 Katashi | Web | 12. august 2012 at 18:47 | React

Tohle se taky četlo hezky, Brian se zdá být v pohodě člověk, ale Christian... první dojem není kladný... a ani nevím proč. A v hlavě si představím Briana jako křičící japonskou anime fanynku a a Christiana jako někoho z Final Fantasy nebo Tekkena (a nebo taky ježek Sonic). Já vím, blbnu :D  Chvilkama mne mrzí, že se ten vztah mezi nimi tak rychle rozjel, když si to tak zpětně vezmu, mohlo by být zajímavé, jak by se to postupně po malých krůčcích vyvíjelo. A také mne docela překvapilo uvažování Alice o budoucnosti... nemá být ona ta nezodpovědná a přímočará a taková "free"? Ale bylo to od ní hezké, že začala o všem uvažovat trochu střízlivěji :)

16 Katashi | Web | 12. august 2012 at 18:50 | React

A k posledním odstatvcům jsem se nevyjádřil! A to je moc teda :D Ty to tu úplně střílíš :D Já ty roděče doopravdy moc nemám rád. Ale ne že bych od nihc  takové chování nečekal, už od úvodního článku působí dosti "nerodinným" dojmem.
Být Alice, více než jkékoliv nadávky a výhružky by mne mrzelo a rozčílilo toto: "Nelepší by bylo, kdyby Alice zůstala po celou dobu u sebe v pokoji…"
Au. od rodičů to docela bolí.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement