Forbidden Love - chapter 13

18. august 2012 at 18:40 | Overdose Doll |  Forbidden Love
Překvapeně zamrkal, když mě spatřil a potom se jeho ústa roztáhla do úsměvu. V roztrhaných pracovních kalhotách na kšandy, z nichž mu jedna visela rozepnutá dole, vypadal neobyčejně roztomile.
Zanechal všeho a přišel ke mně. "Alice," vydechl a šťastně mě objal. Neodporovala jsem jeho náhlému přívalu vřelosti. Po chvilce se trochu odtáhl a zvědavě se na mě zadíval. "Jak jsi našla náš dům?"
Usmála jsem se. "Náhodou. Chvíli jsem se tu toulala kolem. Kdo hledá, najde."

Všimla jsem si, že nás pozoruje jeho otec a odstoupila jsem. Christian se otočil. "Tati, tohle je Alice Wilsonová, moje… kamarádka," ukázal na mě. Pan Brooks mi podal ruku, měl pevný stisk. "Jsem Christianův táta ale můžeš mi říkat Paule."
"Ah, děkuju." Stále mě ohromovala velkorysost těchto lidí.
Najednou se dveře od kůlny otevřely a nakoukla do nich Christianova máma. "Večeře už je hotová."
"Mami, tohle je…"
"Já vím, hned jak jsem ji viděla, bylo mi jasné o koho jde," usmála se na syna a taky mi podala ruku. "Christian mi říkal něco o tvé rodině, je mi to vážně líto. Říkej mi Molly," usmála se. "Budeš s námi večeřet?"
"Já… asi bych měla jít. Nechci obtěžovat," zakoktala jsem se.
"Ale hloupost," usmála se Molly. "Pojďte jíst nebo to vystydne."
I když jsem u nich byla poprvé, připadala jsem si tam jako doma. Sesedli jsme kolem jídelního stolu, ani si nepamatuji, kdy jsem naposledy jedla něco tak dobrého, udělaného doma.
Všichni se ke mně chovali, jako bych patřila do rodiny.
Po večeři mě Christian zavedl na dřevěnou verandu, kde stála houpací lavička. Zábradlí zdobily krásné květy. Všimla jsem si, že už se stmívá.
Posadili jsme se, všude byl klid.
"Co Joey?" zeptal se Christian.
"Vážně se o něm chceš bavit?" zeptala jsem se.
"No… ani ne. Jen jsem chtěl vědět, jestli na tebe nebyl hrubý."
"V pohodě. Hned jsem odešla za tebou. Máš skvělou rodinu, připadám si jako bych sem patřila."
Našel moji ruku a stiskl ji. Po chvilce se ke mně naklonil a podíval se mi do očí. "Chci, abys do ní patřila."
Usmála jsem se. "Měla bych už jít domů ale… vůbec se mi odtud nechce," přiznala jsem.
"Nemusíš nikam chodit. Můžeš tu zůstat, klidně celý víkend. Klidně napořád."
Byla to hezká představa. Jenže Joey o prázdninách odjede a já měla několik posledních týdnů na to, být s ním. I když jen jako sestra. Ale strávit krásný víkend tady? Ta představa se mi zalíbila hned.
"Všichni budou rádi, když tu budeš."
"Tak jo. Napíšu jim sms." Vyštrachala jsem mobil a přemýšlela komu napsat. Nakonec jsem zvolila matku. Odesláno.
Christian mě chytil za ruku a propletl si se mnou prsty. Palcem mi nadzvedl bradu, aby se mi mohl podívat do obličeje. Topila jsem se v jeho modrých očích, když se ke mně sklonil a políbil mě. Nejdřív jemně a potom lačněji a náš polibek se prohloubil.
Najednou mě opět přepadly Joeyho pocity. Ne, řekla jsem si v duchu, nedovolím mu, aby to znova překazil. Sebrala jsem veškerou duševní sílu a postavila mezi námi psychickou bariéru, zeď přes kterou jsem necítila Joeyho pocity.
Christian se ode mě trošku odtáhl a podíval se mi do očí. "Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě.
Namísto odpovědi jsem ho políbila. Přitáhl si mě na klín a rukou mě hladil na boku. Dlouho jsme tam jen tak seděli a dívali se na západ slunce, než začalo být chladno.
"Pojď, můžeš spát na mý posteli."
"Ne, to je v pohodě, mě stačí…"
"Pšt," zašeptal a za ruku mě táhl do domů. Všude byla tma a ticho. Po schodišti jsme došli až do jeho pokoje. V té tmě jsem toho moc nerozeznávala. ukázal mi na postel a sám vytáhl z kouta roztahovací lehátko.
Naposledy mě políbil. "Krásné sny."
Chvíli jsem jen tak ležela a přemýšlela nad tím vším. Nemohla jsem usnout.
"Christiane?" zašeptala jsem potichu, doufajíc, že ještě nespí. Okamžitě byl na nohou.
"Co se děje?" staral se. "Myslel jsem, že už spíš."
Jen jsem se posunula na kraj a odhrnula peřinu. "Třeba to takhle už půjde." Usmál se a lehl si vedle mě. Najednou jsem se cítila už uvolněnější a jistější a konečně na mě dolehla ospalost.
Spokojeně jsem mu usnula v objetí.

Previous chapter | Net chapter
 

4 people judged this article.

Comments

1 Jannie | Web | 18. august 2012 at 22:23 | React

Super, super, super . krásná kapitola.Christian je zlatíčko, ale přesto mám o něco radši Joyeho i když Alici ublížil. Těším se na další :))

2 charlottekm | Web | 18. august 2012 at 22:25 | React

Ježíš, ten záver je taký krásny, a tá rodina taká milá, ani sa jej nečudujem, že tam zostala.
Len som zvedavá ako bude reagovať jej bratríček a či im ešte o polnoci nebude zvoniť pri dverách a nerozbije okná a všetko naokolo. :D Síce by ma to pobavilo. :D
Teším sa už teraz na ďalšiu kapitolku :P

3 Ria Scott | Web | 18. august 2012 at 22:47 | React

Jo! A je to doma! :) I já bych chtěla někoho takového. Doufám že ji jen nevyužívá. . . :)
Jsem zvědavá na Joeyho, ale to se dozvíme brzy jak na to bude reagovat, že? :D Takže honem pokračování :)

4 Chloé | Web | 20. august 2012 at 11:11 | React

Dokonalé. Teším sa na ďalšiu kapitolu :D

5 Rigmor Dahl | 20. august 2012 at 23:08 | React

Ta rodina je fajn:3 Molly a Paul :) Těším se na další kapitolu!:)

6 Es. | Web | 21. august 2012 at 0:21 | React

víc napínavé to snad ani nemohlo být :)) :D sakra ! teď nevím, jak to bude dál :D

7 Alia | Web | 21. august 2012 at 13:23 | React

Chvilku jsem tu nebyla a kam se ti tři nedostali. :'D A pak, kam se ti tři nakonec dostanou, to by mě taky zajímalo. Takže už jsem zvědavá na pokračování.^^

8 KT Wild* | Web | 21. august 2012 at 13:42 | React

Vím,že to není k povídce,ale kam zmizel blog o tobě...?Proč jsi ho zrušila?/

9 Sim | Web | 21. august 2012 at 14:38 | React

Ahoj:) Ďakujem za koment na mojom blogu. Aj za kladnú reakciu :) Ono to ani nie je poviedka skôr ako každodenná rutina môjho života trochu obohatená o moju fantáziu prevedená do toho čo by som v skutočnosti naozaj chcela prežívať.... Chystám sa čítať tvoju poviedku pretože to vyzerá zaujímavo. Akurát je mi ľúto že si zrušila svoj osobný blog.

10 Benny | Web | 21. august 2012 at 16:27 | React

Ty sis zrušila tamtem blog? Prooč? -.-

11 Corneille Rouquine | Web | 21. august 2012 at 23:00 | React

Zrovna jsem se chtěla podívat co je u tebe novýho a koukám "blog nenalezen". Ale chápu tě, asi bych jednala jako ty, kdyby se někdo dověděl o tom mým. Tak se měj a hodně štěstí při psaní povídky :)

12 Lili | 22. august 2012 at 17:07 | React

Tak proč nepíšeš na ten, co sis založila, abys tam mohla házet porozchodový depky?

13 fosforová. | Web | 23. august 2012 at 1:20 | React

Tyjo, jsem dva tejdny pryč, povídce přibide šest dílů a tenhle blog se zaměří jen na ní. Sakra. Ale skvělý pokračování, to zase jo! ^^

14 Aimee Skellington | Web | 23. august 2012 at 19:05 | React

Ale to mě dost sere, že jsi zrušila ten druhej blog :D

15 v. | Web | 29. august 2012 at 12:28 | React

Miluju to no... :D Božíí povídka, opravdu.
BTW měníš osobní blogy tak často že to sotva stíhám měnit v Oblíbenejch :D

16 Rigmor Dahl | Web | 16. september 2012 at 15:50 | React

Nedočkavě navštěvuji blog a tak mi zbývá se zeptat, příjde další část?:)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement