Forbidden Love - chapter 1

5. august 2012 at 22:44 |  Forbidden Love
Naštvaně jsem za sebou zabouchla dveře našeho domu. Nedokázala jsem jasně uvažovat, uvnitř mě všechno vřelo. V obýváku se na mě stočily pohledy mých rodičů, které jsem okázale ignorovala a bez pozdravu vyběhla schodiště do svého pokoje. Batoh jsem hodila vedle postele, z které jsem smetla na zem poházené oblečení a hlavu zabořila do polštáře.
Sama jsem porušila vlastní přesvědčení o své nezlomnosti a rozplakala se. Ani jsem si nevšimla, že bratr už je doma, když jsem uslyšela jeho tichý váhavý hlas vedle mě.
"Alice."

Postel vedle mě se prohnula, když si ke mně přisedl. "Alice, co se stalo?"
Neochotně jsem se zvedla a pohlédla do jeho hnědých ustaraných očí. Nevěděla jsem, co mu mám říct. Zvedl ruku a opatrně mi setřel z tváře slzy. Při jeho dotyku mnou projelo příjemné brnění.
A potom jsem si zase uvědomila, že je to můj bratr a moje chování, moje city, jsou totálně nepatřičné.
"Nic," zalhala jsem, "jsem v pohodě."
Jeho oči mě propalovaly pohledem. Stočila jsem pohled dolů, ale on stejně věděl, že lžu a zatvářil se nesouhlasně.
"Tak proč brečíš?"
"Já nebrečím," řekla jsem a otřela si oči rukávem, na kterém zůstaly černé stopy po řasence. "Nikdy," dodala jsem přesvědčeně.
"Alice, nemusíš nic předstírat. Stejně bych to na tobě poznal. Vždycky bych to poznal." Na poslední větu položil takový zvláštní jemný důraz. Zachvěla jsem se a nebylo to zimou.
Povzdechla jsem si. "Nemůžu ti to říct," řekla jsem nakonec. I když bych hrozně chtěla, dodala jsem v duchu.
Chytil mě za ruku. "Mě můžeš říct všechno," nenechal se odbýt. Očima mě prosil, abych se mu svěřila.
A potom jsem si toho všimla.
"Proč se ke mně takhle chováš?" vyhrkla jsem dřív, než jsem se stačila zarazit.
V očích jsem mu zahlédla záblesk leknutí. Pustil mojí ruku a nervózně se zavrtěl. "Jak to myslíš?" zeptal se s hranou nedbalostí.
Znejistěla jsem a přemýšlela, jestli to všechno vůbec něco znamená a já jenom nejsem paranoidní.
"Jak se na mě díváš, jak se mě dotýkáš…" nechala jsem větu nedokončenou.
Najednou strašně zesmutněl a rychle se zvedl. "Promiň, já…"
"Ne!" vykřikla jsem a chytla ho za ruku. Nevěděla jsem, co dělám ale nemohla jsem ho jen tak nechat jít. Ne teď.
Na chvilku zaváhal ale potom se posadil, těsně ke mně a vzal mi ruce do svých. Pevně mi pohlédl do očí, ve kterých se zračilo odhodlání, ale za tím vším se skrýval strach a nejistota.
"Vím, že jsi moje sestra. Moje malá sestřička," usmál se něžně. "Ale… něco k tobě cítím. Něco víc než bych měl," odmlčel se. Věděla jsem, co tím myslel. Já to cítila stejně tak. Ale byla jsem natolik v šoku, že jsem se nezmohla na slovo.
"Miluju tě, Alice. A ne jenom jako sestru."
Sebejistota z jeho očí zmizela a zůstal tam jen strach. Stisk jeho rukou povolil a já si uvědomila, že bych měla něco říct.
"Joey…" zašeptala jsem. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. "Myslíš to vážně?" Pořád jsem se bála, aby to nebyl jen nemístný vtípek.
"Naprosto." Jeho oči byly také naprosto upřímné.
"Bála jsem se ti to říct. Myslela jsem si, že se mi to jenom zdá. A já nenašla odvahu, abych ti řekla, co cítím. Abych to všechno nepokazila a… aby ses na mě potom nedíval špatně. Nechtěla jsem, aby to mezi námi skončilo. Joey, miluju tě," zašeptala jsem skrz slzy. Tentokrát to byly slzy štěstí.
Na prst si natáčel pramen mých blonďato-modrých vlasů a jeho obličej byl jen pár centimetrů od mých. Cítila jsem jeho teplý dech.
"Jak dlouho už?" zeptal se.
"Asi, asi dva týdny," odpověděla jsem nejistě. Zasmál se.
"A ty?"
"No…" zatvářil se, jakože usilovně přemýšlí a naklonil se ještě blíž. Už jsme se dotýkali nosy a já začínala ztrácet pojem o okolí. Vnímala jsem jen jeho dech, oči, kterýma se do vpíjel do mých a jeho ruce na mých pažích. "Víc jak rok."
"Co?" vyjekla jsem překvapeně.
"Pšt," položil mi prst na rty. Ucítila jsem jeho ruce na mých lícních kostech a nedočkavě jsem zadržela dech. Jeho rty se jemně dotkly mých a mým tělem znova projelo příjemné brnění. "Na tohle jsem celou dobu čekal."
Jeho další polibek byl už naléhavější a já najednou pocítila ještě něco. Bylo to, jako bych dostalo dvojnásobnou ránu. Tohle nebyly jenom moje pocity, uvědomila jsem si a šokovaně se odtáhla.
Při pohledu do jeho zmatených očí jsem poznala, že cítí to samé.

 

2 people judged this article.

Comments

1 Deniska | Web | 5. august 2012 at 22:53 | React

Héj piča to je moc:OOO. úplne som akoby bola v jej koži. je to skvelé nemám slov. A hlavne,že je to úplne niečo iné.Pretože je to incest.Nikde som niečo podobné nečítala.Piš piš ďalej.teším sa.. :P

2 Hollysaurus ^^ | Web | 5. august 2012 at 23:07 | React

och wow! :D tak toto som fakt necakala :) celkom hot :D som zvedava na pokracovanie ale teda pekne s anam to rozbieha :D

3 Ivy | Web | 6. august 2012 at 0:06 | React

Rovnou k věci, jsem zvědavá jak tohle,c os e stalo zapojí do normálního života :)

4 Ed | 6. august 2012 at 10:26 | React

Musím říct, že se to tedy rychle rozjíždí, ale těším se na další kapitolu! Je to opravdu dobře napsané ;)

5 Rigmor Dahl | Web | 6. august 2012 at 15:24 | React

Většina lidí své příběhy strašně natahuje, než dojde k tomu co udává téma a tys to vzala hned, což je fajn.
Líbí se mi a vážně by mě zajímalo jak to bude v dalším dílu.

[1]: přesně!

6 † Chris Eternity † | Web | 6. august 2012 at 15:31 | React

Začína to skvelo! A veľké plus pre teba, že sa hneď prbeh rozbieha.

7 Alia | Web | 6. august 2012 at 21:37 | React

Jajj, tak ty jsi teda nečekala na nic a rovnou jsi nás hodila do ledové vody. Né že bych si stěžovala. :'D
Sice netuším, kdo jsou jak jsou proč jsou (teda, z profilu mám jistou představu, ale je lepší spoznat charaktery ''naživo''), ale nevadí. Docela by mě zajímalo, kam to míří... a co se přesně děje. Už jen proto si přečtu pokračování.^^

8 fosforová. | Web | 7. august 2012 at 0:47 | React

Překvapilo mě, jak se to rychle rozběhlo. Piš rychle dál! :D

9 Jannie | Web | 7. august 2012 at 14:28 | React

Jedna polovina mě říká, že je to blbost, protože tohle by se stát nemělo. Ta druhá je naprosto nadšená a touží číst dál. Bože, tak jsem se do toho vžila, jako ještě nikdy. Skvělé.

10 Katashi | Web | 12. august 2012 at 18:33 | React

Jak teflonkou po hlavě! Ty se fakt s ničím nepářeš, obvykle si potrpím na pomalé rozjezdy, tady jsi to na nás vybalila rovnou .) Nó teda, drsně. Tak tedy... jdu číst dál :)

[1]: Prvních pět slov částečně vyjádřilo můj prvotní údiv :D Já osobně bych se k něčemu podobnému dostal asi až za dlouho ?D

11 Mabel Flaa | Web | 21. august 2012 at 14:39 | React

Líbí se mi ta povídka jak tématicky, tak i zpracováním. I to, jak jednoduše můžeš kliknout na další/předešlou kapitolu!:)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement